středa 25. července 2012

Kirk Karwoski

 


Každý z powerlifterů, které si v tomto seriálu představujeme, je něčím výjimečný. Každý z nich trhl nějaký národní, kontinentální nebo dokonce světový rekord, některé z nich zůstávají stále nepokořené. Jejich přístup k tréninku bývá specifický, novátorský nebo extrémní. Toto všechno platí o „Kapitánu“ Kirku Karwoskim. Kirk byl a je přírodní úkaz. Živoucí 125kilové monstrum s železnými svaly pod méně než 10 procenty tělesného tuku. Více než čísla, i když ta se v tomto díle objeví také a nebude jich málo, za Kirka hovoří příběhy lidí, kteří s ním spolupracovali, zažili ho závodit nebo jen trénovat. Všechno muselo být jedinečným životním zážitkem…
Kirk se narodil 6. září 1966 a s cvičením začal kolem 12 let. Není překvapivé, že prvním sportem, kterému se věnoval, byl americký fotbal. Je to tak koneckonců u celé řady powerlifterů a kulturistů ze severní části amerického kontinentu. Jak o sobě Kirk sám říká, začínal jako baculatý a neforemný fotbalista. "Měl jsem masivní a těžký spodek těla a krátké tenoučké ručičky." Dlouholetý Kirkův tréninkový partner Nacho del Grande ho popisuje docela vtipně. Vypadal prý jako "svalnatý trpaslík sedící na pštrosovi". Z masivního a svalnatého základu dokázal Kirk těžit jako rozený dřepař. Dřep byla jeho doména, ale bench-press nebo mrtvý tah si musel poctivě a tvrdě vydřít. V průběhu prvních 10 let jeho tréninku se dokázal dostat až na 134 kilogramů tělesné hmotnosti, ze kterých začal nejprve ubírat na 110 kg, aby v této váhové kategorii získal národní a i světový titul (dřep 415 kg) a následně opět přibral na výsledných 125 kg ocelově tvrdých a silných svalů. Na této váze, respektive ve váhové kategorii do 125 kg, se držel celý zbytek kariéry. Pro zajímavost - jeho světový rekord ve dřepu v této váhové kategorii činil 1003 liber, tedy asi 455 kg.
Kirkova tréninková filosofie byla jednoduchost a brutalita. Řídil se myšlenkou věnovat se svým slabým stránkám, protože ty silné se o sebe postarají samy. Není náhodou, že tento přístup byl velmi podobný stylu Eda Coana a také jejich slavného společného trenéra Johna Parilla, který mimo jiné přinesl i silové prvky do tréninku kulturistů. Jednoduchost Kirkova přístupu se zrcadlila v jeho postoji k závodnímu vybavení. Kirk měl rád závodění bez vybavení, jen s opaskem. Miloval samotný boj muže s činkou. Chtěl atakovat váhy ve stavu, jako by přišel z ulice rovnou do posilovny. Tento přístup dobře dokládá jeho počínání na závodech při jeho krátkém návratu po desetileté pauze roku 2005. Kirk závodil, jak měl nejradši - bez pomocného vybavení, které by uměle zvyšovalo výkon. Neměl dřepovací triko, neměl bandáže na kolena, neměl ani triko na bench-press. Vzal si jen opasek, nic víc. Na těchto závodech Kirk dřepl 375 kg při váze 108 kg. Zajímavostí je, že si při posledním pokusu ve dřepu natrhl stehenní sval. Přesto pokračoval a povedlo se mu v tlaku na lavičce pokořit 210 kg, když těsně nezvedl 220 kg a mrtvým tahem zvedl i přes zranění celých 352 kg. Tyto výkony by mu stačily k zisku druhého místa na mistrovství světa IPF téhož roku. Ovšem proti mužům, kteří používají dresy přidávající desítky kilogramů k výkonům. Kirk závody komentoval stručně „Můj trénink nešel tak, jak bych si představoval. Měl jsem moc práce v zaměstnání a také jsem se musel potýkat s otravnými zraněními. Proto jsem trénoval velmi nepravidelně jen po dobu 12 týdnů“.
Pojďme se podívat na Kirkův trénink, jak by ho popsal on sám… Obvykle je rozložen takto:
  • pondělí: dřep a nohy
  • úterý: úzký bench-press a ruce
  • čtvrtek: mrtvý tah a záda
  • sobota: bench-press, prsa a ramena
Nejraději mám tréninkové dny složené z hlavních cviků a dále čtyř dalších doplňkových. Vzhledem k tomu, že nepoužívám kolenní bandáže, měním někdy trénink tak, že jeden týden dřepuji a další týden se zaměřím na mrtvý tah a dřepuji jen s 60 %. To mi dobře funguje a je to šetrné k mým kolenům.
Trochu blíže k jednotlivým dnům. V pondělí je hlavním cvikem dřep. Trénink cykluji tak, že první týden začínám na sériích po 8, další týden pak po 5, následně po 3 a 2, až nakonec jsem připraven na maximální výkon.
V úterý k úzkému bench-pressu přidávám bicepsové zdvihy s EZ činkou a zdvihy s jednoručkami. Vše s pořádně těžkými váhami. Dbám na striktní techniku. Čtvrtek je den mrtvého tahu. Používám stejný způsob cyklování jako u dřepu, ale používám nižší počet opakování kvůli problémům s úchopem. Jednoduše řečeno cvičím hodně dvojkových a trojkových sérií. V tréninku je dále krčení ramen pro rozvoj trapézů a také posílení úchopu. V sobotu mám spoustu pětkových sérií bench-pressu. Čím blíže je soutěž, tím více zařazuji sérií po dvou a i jednom opakování. Dále bench-press na šikmé lavičce hlavou nahoře, také po pěti opakováních, a několik sérií upažování.
Obecně žádné další tlaky, stahování kladek ani kliky na bradlech a podobně. Jen velké a těžké činky.

Příběh prozradí o jeho tréninku ještě mnohem víc. Stojíme v marylandském klubu MAC (Maryland Athletic Club) ve čtyři hodiny odpoledne roku 1996. Před dřepovacím stojanem stojí pětinásobný mistr světa Kirk Karwoski a začíná svůj dnešní trénink pět týdnů před národním mistrovstvím.
V posilovně se pohybuje skupina několika obrů a jsou připraveni k akci. Karwoski nastoupí pod činku. Začíná sérií osmi opakování s lehoučkými 60 kilogramy. S činkou vystřeluje vzhůru jako raketa ze sila. Kirk to komentuje slovy: „Mým cílem je maximální rychlost. Proč bych takto nemohl být schopen zvednout 60 kilo dvakrát rychleji než 120 a sedmkrát rychleji než 430?“ Karwoski postupně přidává na čince a atmosféra postupně houstne. 120 kg vystřelí nahoru pětkrát, krátce nato třikrát 206 kg. Mezi sériemi sedí na lavičce a poslouchá svůj přehrávač. Jak je jeho zvykem, maximálně se soustředí na každou další sérii. Když se cítí připraven, dává signál nakladačům a odkládá přehrávač. Vzápětí bleskově zvedá 300kilogramovou činku s lehkostí, jakou zvedl před pár minutami 60 kg. Málem bych zapomněl zdůraznit, že v této posilovně není žádný monolift. Kirk vyznává jednoduchost. Na řadě je 340 kg - další lehká série, poslední rozehřívací. Další váha na seznamu je 380 kg. Zvedne ji ze stojanu a činka stoupá opět raketovou rychlostí, jako by byly kotouče z papíru.
Před námi je Karwoskiho finální pracovní série. Na čince je 408 kilogramů oceli. Už jsem říkal, že Karwoski je reklama na ryzí a brutální sílu? Nastoupí pod činku a vytlačí pět krásných dřepů, všechny pod paralel. Parta lidí okolo zírá, jako by se Kapitán Kirk proměnil v Ježíše… Další cvik na programu už není. Žádné předkopávání, žádné zakopávání, žádné hacken dřepy, žádné výpony, nic. Trénink je u konce. Po patnácti minutách již míří Kirk do blízkého Burger Kingu následován několika kamarády, kteří mu pomohou spořádat pořádnou dávku Whopperů.
Pro doplnění - pro příště bylo na řadě 3x 417 kg a v posledním týdnu tohoto čtyřtýdenního cyklu dokonce 2x 453 kg…
Závěrem několik pravidel Kirkova tréninku:
  • V každém z klíčových cviků miřte k jedné finální sérii o 1 opakování.
  • Trénujte každý z klíčových cviků (dřep, mrtvý tah a bench-press) pouze jednou týdně.
  • Používejte alespoň základní periodizaci v tréninku.
  • Držte své tréninky krátké, ne příliš časté a vydejte při nich ze sebe maximum.
    

Video z tréninku dřepů

Kirkovy starty:
soutěžrokumístěníkategorie
IPF - mistrovství světa mužů19902.125 kg
19911.125 kg
19921.125 kg
19931.125 kg
19941.110 kg
19951.125 kg
19961.125 kg
USPF - Men´s Senior Nationals19883.110 kg
19893.110 kg
19901.+125 kg
19911.125 kg
19921.125 kg
19931.125 kg
19941.110 kg
19951.125 kg
19961.125 kg
IPF - mistrovství světa juniorů19873.125 kg
19891.110 kg
19913.125 kg
19921.110 kg

Kirkovy rekordy:
soutěž / místorokvýkonrekord
USPF - Men´s Senior Nationals / Las Vegas1988dřep365 kg
IPF - mistrovství světa juniorů / Nassjo1989dřep367,5 kg
IPF - mistrovství světa mužů / Hague1990dřep413 kg
USPF - Senior Nationals / Dallas1991dřep428,5 kg
USPF - Senior Nationals / Greensboro1993dřep440 kg
total1012,5 kg
USPF - Senior Nationals / Houston1994dřep415 kg
USPF - Senior Nationals / Baton Rouge1995dřep455 kg
total1045 kg